1.km 2015

12.04.2015 21:06

Ahojky všici,

 

První vyjížďka roku 2015 byla stanovena náčelníkem na 12.4., a to byla neděle. Čeští meteorologové s jistotou 100% garantovali  den bez deště, norští kolegové tvrdili, že 100%-tně  pršet bude. Teploměr ukazoval 8,3 stupně, no první vyjížďka.

Na prvním místě srazu plzeňské větve se sjeli Topčovi, Víťa, Sini, Jirka a já. Bohužel prakticky hned jsme se rozloučili s Topinkovými, kterým volali, že jim vezou syna do nemocnice, celou noc měl žaludeční problémy, tak se loučíme a držíme palce.

Vyrážíme na druhý bod srazu, a to se šumavskou větví. Pyramida Nepomuk, tam už stál náčelník se svým novým strojem Yamaha 1100 Viagra, vypentlená a vymazlená celozimní prací. Vedle něj stál Luboš s BMW LT 1200 – no krasavice, a to byla celá Šumava. Sini, který se stará o naši technickou erudovanost - každoroční změnou svého stroje, či dokoupení do své již celkem objemné stáje. Přijel s letošní novinkou Aprilia 800 něco, pěkný naháč s automatickou převodovkou, tudíž bez spojky (to nevypadá moc dobře) a brutální ruční brzdou v motoru. Objemná palivová nádrž byla ve skutečnosti velký odkládací kufr (i přilba se tam vešla). Hrdlo do skutečné nádrže bylo skryto pod sedačkou spolujezdce (známe již z Fichtla 20,21). Konečné hodnocení – HEZKÝ, ale máš doma lepší !!!! (tak trochu převlečený skútr).

Jenom co jsme dojeli na parkoviště, upozornil Jirka náčelníka (organizátora vyjížďky), že odbočí-li směr Šumava, srazí ho svou téměř okovanou botou z nové mašiny. Pak nám ještě oznámil, že v průběhu vyjížďky se může stát dědou, neustále sledoval displej svého ne příliš velkého a ne příliš mladého mobila. Tento stav u Jirky způsoboval až přespříliš rozněžnělou náladu. Náčelník zavelel ke stojům, a to zrovna v okamžiku, kdy vystoupili vedle nás z autobusu Japonci a začali si zuřivě fotit naše motorky, někdy i nás. Byl to pro ně zřejmě velice vzrušující zážitek, protože u focení japonsky hýkali. To už jsme hrdě odjížděli, cesta byla lemována malými lidičkami, kteří měli místo hlav tablety.  Počasí nám přálo a nakonec jsme vytvořili i pěknou kolonu, která při průjezdu některých vesnic evokovala v domorodcích  vzpomínky na osvobození a ti u svých plotů mávali, mávali a mávali. Přes Horažďovice jsme se dostali do nám již známé hospůdky u Antoníčka (bývalá hospoda Miloslava Šimka), kde jsme poobědvali. Obsluha vzorná, jídlo skvělé. Přišli se na nás postupně podívat paní majitelka a hned po ní pan majitel. Jirka stále čumící do prťavého displeje prohlásil, že mu není vůbec dobře od žaludku a místo kachny zvolil dietní řízek. Na kafe pojedem k Pomalovanýmu, prohlásil náčelník, a tak jsme z téhle útulné, pro mě velice příjemné hospůdky vyrazili k norské předpovědi, která nás dostihla v Kokořově. Zahodili jsme motorky a narvali se do polykarbonové zastávky, kde jsme strávili hezkých 15 minut. Luboš povyprávěl svou příhodu o dopravní nehodě minulého roku, kdy ho srazil čepičkář v plechovce bez blinkru. Po roce vyšetřování sušické dopravky dospěl pomahač s chráničem k názoru, že za dopravní nehodu může z 50% každý zúčastněný. Nicméně Luboš svého miláčka dal dohromady tak, že by se za to mateřská firma s vrtulí nestyděla.  V průběhu vyprávění seděl Jirka na lavičce, čučel do mobilu a vrčel „Dělej !, Dělej!!!“

Po cca 15 minutách se to z norské předpovědi přehouplo do české a my jsme vyrazili. Bůh je mi svědkem, že po některých cestách jsem jel poprvé v životě, ale paráda. Cirka po 45-ti minutách jsme dorazili do Černotína, kde si náš kamarád postavil krásnou hospodu, do které můžete vjet na motorce (viz foto). Skvělá a vtipná obsluha nás během chvilky zasypala produkty z kuchyně. Víťa, který si dal pohár s horkými malinami, vylil celý obsah poháru na stůl a začal maliny počítat. Když už konečně vystydly, shrnul je zpátky do pohárku a spokojeně je zpucnul. Náčelník a Luboš zahnali nudu gulášovou polévkou v bochníčku a kafíčko si dali všici. Jirka stále hypnotizoval  mobil a do svého bolavého žaludku pustil dvě topinky s vajíčky a feferonkou. Konečně jsme taky dostali zprávu, že s Milanovým synem je vše v pořádku, ale pro jistotu si ho nechali v nemocnici na pozorování. Jiřík po feferonce pokecal se servírkou, která mu říkala Láďo a zavzpomínali na Péťu Galášů, také bývalého motorkáře. Ten se mimo jiné z dnešní projížďky omluvil, že má kůži v opravně.  Poplatili jsme, co jsme zkonzumovali a vyrazili k domovu. Tam se mi objevilo na tachometru  192 km.

Bylo to moc fajn a už to po té zimě bylo třeba. Všem přeji krásný týden a v sobotu se těším na šumavské pobryndání svěcenou.

A Náčelníku díky za parádní zahájení.

 

P.S.  Je pondělí 10.49, Jirka ještě pořád dědkem není, teda nedal zatím vědět.