Něco k naší první vyjížďce

30.03.2014 11:00

když jsem 30.3.2014 vyjížděl od garáže a při výdechu na plexi toto zamrzlo, hned poté se rozsvítila kontrolka nedostatku potravy pro mého drahouška, věděl jsem, že je to ten správný den na příhody!

K místu srazu jsem se plížil rychlostí srny raněné mrtvicí a bál jsem se dotknout plynu. 30 km je 30 km a tlačit Bumbrlika, to bych ho radši prodal. Stále se mi honilo  v hlavě, kde by mohla být pumpa dříve. Nicméně jaké bylo mé překvapení, když jsem začal dojíždět Víťu, zezadu vypadal jako anděl. Zabral jsem za plyn a přelétl ho, to pro případ, že bych nedojel. 350 m od místa srazu (benzinová pumpa) mi benzín došel. Ladně jsem doklouzal ke stojanu a dělal „Hepy“ náladu, jako by se nic nestalo. Srdce 190 tepů, tlak v červených číslech a o rosném bodu nebudu ani mluvit. Bumbrlik dostal cca 20 kg žrádla a já šel platit. Paní u pumpy velice příjemná mi za 5-ti tisícovku vrátila o tisícovku méně, teď nastalo takové to trapné ticho, kdy se Vám promítají ty záběry v televizi, jak ty parchanti obírají těmi svými triky chudáky obchodníky. Prohledali jsme pult, paní kasičku, já peněženku  a tisícovka pořád nikde. Nakonec paní s takovým „No tak já Vám to holt dám“ mi peníze vrátila. Měl jsem pocit, že jsem právě vytrhl z úst indického dítěte poslední  sousto. Za pět minut vyběhla paní a zvesela podala zprávu o nalezení příslušné sumy.  Mezitím dorazil Jirka, kterému byla na první pohled zima. „Klucííí počkejte, ještě pár minut, ono se otepluje rychle“, žadonil pořád dokola.  A tak jsme opravdu počkali 7 minut (to byl stanovený čas odjezdu) a v příjemné jarní teplotě  8,2°C jsme vyrazili za náčelníkem Jardou do Janovic. Ten už nás čekal na sluncem zalitém dvorku, kde společně s Evičkou připravil první pohoštění  s výbornou kávičkou :-)

Od Jirky jsem se dozvěděl, že jede v 16 možná 18 let staré bundě. Mnozí z nás však typovali, že je starší, bylo na ni i vidět, že je minimálně o dvě čísla mladší.

Přibližně v 11.30 jsme vyrazili v poměru 2x HD, 1x BMW, 1x Yamaha směr Modrava.

Cestu, kterou  náčelník zvolil jsem jel poprvé. Několikrát jsme měl pocit, že skončíme ve dvoře nějakého statku, silnice se několikrát zúžila tak, že jsem podvědomě tiskl nohy k Bumbrlikovi, ale vždy jsme projeli. Dá se říci, že všude, kde prohrnuli sníh, tam jsme byli. Pak náčelník usoudil, že po zimě je třeba také nějaký zážitek ve sněhu a poslal nás po úplně zledovatělé cestě s cca 15 cm sněhu na průzkum plavebního kanálu.  Já jsem Bumbrlika zahodil asi po 200 m a při té příležitosti zjistil, že má náklonové čidlo, které vypne motor v případě zahození motorky.  FUNGUJE !!  Za nemehlo jsem byl pouze JÁ, ostatní projeli bez problémů. Mě dokonce potupně vytlačovali ze sněhu ven. Náčelník všem rozdělil plusové body, teda kromě mě. Po tomto, pro mě hrůzném zážitku, jsme zastavili na Modravě na chatě „Klostrmanka“, kde jsme si objednali kachničku, na kterou sem pravidelně  jezdíme. No nebyla !!

Tak jsme zvolili náhradní program a dá se říci, že jsme se všichni dostatečně nasytili.

Počasí nám vyloženě přálo, sluníčko udržovalo teplotu našich obědů až do úplného snědění. Bylo tam moc krásně, o to hezčí, že lidé chodili obdivně kolem našich strojů a fotili se u nich, teda hlavně u HD.

Po obědě jsem vyrazili přes Kvildu do Kašperských hor a přitom jsme využili zkratku, kterou znají pouze místní a JÁ. Skvělé pohledy do kraje a nádherné počasí narušovaly pouze sem tam terénní vložky, které jsou bohužel na Šumavě stále častější. Po kávičce na Račánku (někteří po jahodových pohárech) jsme vyrazili k domovu. Poslední zastávkou byla benzínová pumpa u Horažďovic, kde jsme se rozloučili s Náčelníkem a mazali jsme všichni  domů.

 

Bylo to moc prima. Díky všem, samozřejmě nejvíc Náčelníkovi.

Sláva 

Trasa 260km