V neděli má být hezky !!!

06.04.2014 10:30

No to jsem si dal. Každý den nám naše rosničky říkaly něco jiného. V sobotu jsem byl už tak vyděšený, že bych jel i v písečné bouři. Hellééé a to se hlásilo čím dál více lidí, nóooo bude sranda, dešťové přeháňky, to bylo to nejmenší, co se předpovídalo.

V neděli mi volal Sini, jestli ta vyjížďka platí a kdy se vyjíždí. Minule si nepřeřídil hodinky (na letní čas) a přijel, když jsme byli všichni pryč. Jeho nadšení jsem chápal, má novou, krásnou hračku – jmenuje se Ducati Monster 1200S. Svou druhou hračku Hondu CB 1000 R předal synovi Patrikovi, a protože jsem jeho soused, tak jsme v 10.00 hod vyrazili společně na místo srazu. Vyrazil jsem na zresuscitovaném  BMW 1150 GS, za mě se pověsily již zmíněné stroje a já měl najednou pocit , že za sebou táhnu bouřku. Temné dunění mi dávalo takový příjemný pocit bezpečí. Vůbec se nedivím, že si pronajímáme ty letadla na obranu vzdušného prostoru, ten pocit za ty prachy stojí.

Přijeli jsme na benzinku v Křimicích, hned ke stojanu nakrmit tu drobotinu, byli jsme tu jen my. Popojel jsem s motorkou k popelnici – nehledejte v tom žádnou spojitost, vykopnu stojánek  a chci z motorky odejít. Stojánek jsem nedoklapl a vrátil se do původní polohy. Motorka ležela cca 15 cm od země, já ji držel seč jsem mohl. Žíla na krku naběhla do velikosti chobotu, doba, než přiběhl Patrik byla pro mě nekonečná. Proč mě furt padají motorky.  Budu si muset pořídit tříkolku, tam by ty problémy mohly zmizet!  Nóooo ale už přijel Víťa, Náčelník s dcerkou Romanou a zeťákem Michalem, Milan s Alenkou a Jirka s HD. Všichni se nalepili na nové moto Ducati Monster a obdivně mručeli. Samozřejmě hodnotili velice kladně Siniho snahu zpomalit  tím, že si koupil motorku, která má cca o 50 koní více , než ta minulá. Náčelník s telefonem v ruce informoval, že Olda je na cestě a čas odjezdu nezvládne. Tak jsme po vzoru Top Gearu vyrazili bez něho s tím, že nás dojede. Konečný stav : BMW 3x, Honda 2x, Yamaha 2x, HD 1x a  konečně Ducati 1x. Toto složení napovídá, že máme své stroje pro hezké chvíle jízdy a ne pro debilní vyznavačství nějakého koncernu.

 

Vzhůru na Aš !!

Vyjeli jsme od benzinky a před námi obloha připomínající naše všechny hříchy života. Peklo je slabé slovo a my hrrr do něj. Ten kdo s námi nebyl, asi už nikdy nezažije zázrak  zvaný „Vše odpuštěno“.  Tma před námi se rozestupovala  a my jeli jak na dovolenou do Sant Tropez. Normálně jsem měl pocit, že vidím ručičky sluníčka, jak roztahují mraky, aby se na nás kouklo. A že se bylo na co dívat ! Kolona rozházená cik cak byla dlouhá a vzbuzovala respekt proti jedoucím „plechovkářů“. Někteří nás dokonce zdravili blikáním světel. Protože jsem kolonu vedl, tak jsem si zprvu myslel, že mě všichni znají a proto mě zdraví, hned jsem to zavrhnul a docvaklo mi, že by mohli v následující vesnici měřit, tak jsme ji projeli 35 km / hod, nikde nic , žádný Pomahač ani Chránič. Došel jsem tedy k přesvědčení, že jsou to sympatizanti naší vyjížďky, tak díky Kluci.

První zastávka v nějakém „Ďuzňákově“ cca 40 km od místa srazu, dojíždí nás Olda, právě v okamžiku, kdy zastávka končí. Kdyby přijel včas, tak by se dozvěděl, že Ali a Sinimu je zima. Nasál tedy poslední šluky Náčelníkova cigárka a  zařadil se do kolony.

Další zastávka byla u Jesenické přehrady. Sluníčko makalo na plné pecky, a tak jsme zvolili sezení venku. Vedle nás seděla skupina německých motorkářů – cca 8 kousků. To, že neumí zdravit, neomlouvá ani prohraná válka, jsou to prostě němečtí kluci. Obsluha nám doporučila, abychom tam raději nejedli, protože mají plno.  Náčelník šel zkontrolovat to „PLNO“ a opravdu vevnitř se bálo 6 hostů. Jediné pozitivní z této restaurace je, že těm co ještě byla zima, ty rozehřála obsluha. Po kávičce a narážkách na nepřemožitelný hlad, to hlavně ze šumavské větve, jsme naskákali na naše stroje a vyrazili dál. V průběhu jízdy mě dojel Jirka, který nechápal, proč mávám rukama, zapojil jsem si omylem vyhřívání rukou naplno ! Takhle mi pálily dlaně naposled, kdy jsem dětem vysvětloval, že mi nemají lhát. Co blbneš !!!! řval Jirka přes rytmický chod HD. Chladím si ruce řvu Já. Ty jsi debil, já myslel, že posloucháš rádio,řve Jirka.  Jóooo a čumím na tebe jak do druhýho patra, řve Jirka, tím narážel na výšku mého GS, mrňous od HD.

No a pomalinku jsme dojeli do hospůdky v lese, těsně před Aší.  Malý statek hezky zrekonstruovaný byl plný hostů a to zase hlavně z té části EÚ, co prohrála ty dvě války. Zaplať bůh obsluha česká a hlavně moc prima. Jirka šel domluvit postup a za necelých 15 minut jsme se seděli všichni u jednoho stolu, a to k velké radosti hostů, jež se museli přestěhovat na jiná místa. Šumavská větev v čele s Náčelníkem zapomněla na opečené klobásy a všichni jsme si objednali skvělá jídla. Hlavně ti co si dali kachnu, ty se měli. Bezva atmosféra nás doprovodila až na parkoviště, kde jsme se rozloučili s Oldou – jel prodat  barák (tak snad se to povedlo). BMW GS, tedy moje moto si tak odpočlo, že už jsem ho nenastartoval. S potupnými přískoky, kdy jsem pouštěl spojku a otáčel plynem nakonec čaplo. A tak jsme mohli zase vyrazit. Nemusím už ani říkat, že počasí prostě úžasný, všude mraky, tam kde jedeme slunce, prostě nádhera!  Směr Bor u Tachova  byl zvolen výborně , krásné cesty (tedy někde)  příjemná parta v zádech a o počasí už jsem mluvil. V pohodičce pohodě jsme dojeli cca 10 km před Horšovský Týn, kde závislácí pokouřili, ostatní se občerstvili a procvičili prdelní svaly. Rozloučili jsme se šumavskou větví , Romana musela vyzvednout něčí děti a k tomu potřebovala i Náčelníka, samozřejmě se k nim musel přidat i Michal. Také jsme se rozloučili i se Sinišou a Patrikem - ty si jeli konečně někam zajezdit! No a my jsme frčeli do „Horšáku“,  a to do místní vyhlášené cukrárny.

Zastávka to byla o to milejší, že nás Milan všechny pozval. Díky Milane !!!!, doufám, že příště jedeš zas. Pohárek se zmrzlinkou, byla ta správná tečka za skvělou vyjížďkou, kafíčko to už jen vše podtrhlo a my jsme mazali  domů. Po přistání jsem v garáži koukal na denní počítač kilometrů hmmmmmmmmmm 338 km.

 

Tak díky všem zúčastněným, bylo to moc prima

 

Čauky Sláva