Za německými kamarády…..

06.07.2014 20:12

Na vyjížďku jsem se těšil celý týden. Představa horské krajiny protknutá cestami bez děr, posypů a jiných nástrah, která známe z naší strany Šumavy, byla nádherná.

Ráno mě přivítalo vymetenou oblohou a sluníčko o sobě dávalo vědět od samého rozlepení obou očí. Vyrazil jsem společně s Danem a jeho dcerkou Ester na místo srazu plzeňské větve (pumpa na Vysoké). Prodavačka byla příjemná a dokonce si na mě pamatovala s příhodou vrácení peněz, jenž jsem  už popisoval. Když se dozvěděla, že jedeme německou stranu Šumavy, zanadávala si na Němce  a nespravedlivé finanční ohodnocení, notabene u zaměstnání benzínových pump to je hodně markantní (naříkala). To už tam byli i Víta na své Yamaze, Milan s Ali na BMW. Dali jsme kávičku a čekali na Jirku, který potvrdil účast na vyjížďce (marně ). Přišla sms, jenž nás informovala o jeho zaspání, tak jsme vyrazili, ať si nás chytne u Jardy.

Příjezd k Jardovi byl bez problémů i přes objížďky po celých Janovicích. Pokud máte v sobě trochu orientačního smyslu, šmrncnutého trochou IQ, tak se to dá (a to Já všechno v ten den měl!). U Jardy byli už natěšení členové klubu – Romana, Michal, Olda a samotný Náčelník. Evina nám uvařila skvělou kávičku a když tak povídáme ve venkovním altánku, slyšíme jakoby okolo nás jezdit nějaký HaDlej, tu zleva, tu zprava, tu chvíli za námi, snad i chvíli před námi, ale HaDlej nikde. Po chvilce zvoní Víťovi telefon – volá Jirka, nemůže to trefit a už ho to nebaví hledat, kde Jarda bydlí. Počká tedy u hospody s nějakou bábou. Tak si tak říkám, začíná to hezky, Víťa se nám ztratil před Janovicemi, Dan ho nějakých 15 minut hledal, Jirka se nám taky ztratil v Janovicích, nejsou ty Janovice nějaký Bermůd?

V 10.30 vyrážíme a nabíráme Jirku na hlavní u hospody. Kolona to byla úctyhodná -  Náčelník a Romana na BMW, Michal na Hondě, Olda na Yamaze, Já na HaDleji (označení vzniklo z familiérního HD), Milan s Ali na BMW, Dan s Ester na BMW, Víťa  na Yamaze a Jirka na HaDleji (ti Šumaváci ty vyjížďky nějak  mrskají). 

Počasí nám stále přeje, tak hrr na německou stranu. Přejezd hranic se podařil bez celních kontrol a prohlídek kapes. Je tedy fakt, že krajina, cesty, baráčky jsou tam trošku jiné. Všude posečeno, fasády  domků  se asi právě u všech dodělaly, v oknech macešky, seřazené podle velikosti, ty dlouhé vzadu, kratší vepředu, takže to vypadalo na každém okně jako maceško vař! Krávy a volové tam chodí seřazeni podle velikosti, tak hned víte s kým máte tu čest. Lidé čistě oblečeni, převážná část, jež jsem já viděl, se právě vracela z kostela, někteří ze hřbitova, auta umytá. Takový pro mě trošku katalogový pohled, ale stejně tak, jak v katalogu za chvíli víte co přijde na další straně, tak i tady Vás za chvíli nic nepřekvapí.

Náčelník zvolil zastávku na parkovišti u nějakého jezera (no jezera – viděl jsem už i větší, mám ho na zahradě). Jezdili tam tři plachetky, bylo mi divné, že jsou do špičky na obou stranách, ale bylo to logické, otáčení by vyžadovalo více místa i vody. Takhle mohli jezdit tam a nazpátek, jenom přehodit plachtu. Náčelník nám vysvětlil, že se tahle louže používá v případě povodní, pak tam je asi vody dost.  

Nicméně jsme se dostali konečně k vysvětlení Jirky, jeho hledání místa srazu, posléze přiznání, že vše co má oblečené patří spíše na kolo, než na HaDleje. Na mě tedy činil Jirka dojem, že to včera s těma psychotropníma látkama dost přehnal, avšak komentoval to tím, že i „běhny“ mají své dny. Vysvětlení - Jirka se jmenuje Běhounek. Moc jsme to nepitvali, protože slyší jen na jedno ucho a my jsme ho nechtěli všichni obíhat, aby se mu ještě neroztočila hlava.

Další zastávka na hranicích , kde si ti chytří  koupili něco k jídlu u pumpy a ti důvěřivý vyrazili s Náčelníkem v čele do hotýlku v malebné krajině, (už na naší straně Šumavy) jménem Sádek. Vesnička, která tomuto hotýlku poskytla možnost provozování, se jmenuje Díly. Přivítání bylo skvělé, manažerka či majitelka nás přivítala na terase s omluvou, že tolik míst na terase nedá dohromady a tak nás usadila uvnitř hotýlku s tím, že srazila stoly i z recepce. Až sem to bylo skvělé. Můj, upozorňuji ještě jednou Můj dobrý pocit z tohoto hotýlku skončil vzápětí, co jsem se dozvěděl, že nemají kachnu. Po mém upozornění číšníka, že doufám, že v polévce nebudou jen dva knedlíčky, mi přinesli polévku se dvěma játrovými knedlíčky, které se bály v hrnečku s mrňavou mrkví. Můj soused Olda mě informoval, že ON má knedlíčky tři, no budiž mu přáno.  Následovaly medajlonky s liškovou omáčkou. Já měl tuhé, Olda výborné, o to hůře, že i Romana dobrý. Dnes jsem měl schůzku s Milanem, který si dal s Ali místní specialitu – žebírka v pikantní omáčce. Říkal, že se ještě dnes dává dohromady a když prý si na specialitu vzpomene, tak ho poleje horko, Ali byla na tom podobně.  Jiřík s Víťou asi dobrý, protože jsem tam remcal jenom Já. Méééé hodnocení: Výborná zastávka, příjemní lidé a když zastřelí kuchaře, tak se tam můžeme jet někdy znovu podívat.

Další zastávka na bowlingu v Přetíně. No to bylo jiný kafe – skvělá obsluha, výborná zmrzka a úžasný kafe ve velikosti německého jezera. Tam jsme se taky všichni rozloučili a mazali domů.

Díky všem účastníkům za skvělou atmosféru, Náčelníkovi za vyjížďku, o které jsem zpočátku  měl úplně jinou představu, ale taky dobrý. A příště  jedeme do Příbrami co Jirko? Jak že to je s kachnou?

 

PS. Omlouvám se za zbytečně dlouhý popis jídel, jsem v dietě, tak to prožívám podstatně hůř než bych asi měl. Jo a to, že upadl  Víťa na motorce nebudu zmiňovat, protože jsem slíbil, že to nikomu neřeknu.

 

Čauky Sláva